Znak obce

HTTP 404 [Page Not Found]

Požadovaná stránka
nebyla nalezena

Požadovaná stránka se bohužel na serveru nenachází.
Zřejmě byla odstraněna, přemístěna nebo přejmenována.

Úvodní stránka

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6
Obecní tábor
7
Obecní tábor
8
Obecní tábor
9
Obecní tábor
10
Obecní tábor
11
Obecní tábor
12
Obecní tábor
13
Obecní tábor
14
15 16 17 18 19 20
Pouťové sousedské posezení
Hlavenecká poutní mše
21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31 1 2 3 4
Drobečková navigace

Úvod > Život v obci > Zelené srdce > V rašelině

V rašelině



Datum konání:
16.8.2019
Datum ukončení:
17.8.2019

Pomáhali jsme revitalizovat šumavská rašeliniště. Úkolem bylo vystavění hráze v odvodňovacím příkopu.

Life for Miras, tak se jmenuje projekt, kterým na podzim roku 2018 Národní park Šumava odstartoval další z revitalizačních opatření. Cílem je do roku 2024 revitalizovat 2000 ha šumavských rašelinišť, která byla v minulém století cíleně odvodněna za účelem těžby rašeliny a následného zalesnění, zvýšení produkce a zpracování dřeva. Vrátit rašeliniště do původního stavu nelze, neboť nikdo již nevrátí 7-10m vrstvu miliony let staré rašeliny, která byla odtěžena. Cílem je však zamezení odtoku vody, navrácení mokřadů a mokřadních rostlinných společenstev. Mokřady jsou vlastně takovými rezervoáry vody, nasáklou houbou, která v období sucha vodu pomalu uvolňuje. Díky takovýmto „úschovnám“ ještě nemáme suchá koryta řek.

Součástí tohoto projektu je také zapojení veřejnosti do obnovy rašelinišť. A jednu takovou příležitost využil i náš spolek Zelené srdce s přáteli.

Součástí tohoto projektu je také zapojení veřejnosti do obnovy rašelinišť. A jednu takovou příležitost využil i náš spolek Zelené srdce s přáteli. Jeden z několika málo vypsaných termínů jsme si rezervovali již v lednu. Po několika organizačních mailech a telefonátech s panem Lukášem Linhartem, který měl naši skupinu na starosti, jsme se v pátek večer 16. srpna sjeli na Soumarském mostě u Volar. V krásném a velmi skromném tábořišti jsme rozložili stany pro přenocování a šli se „přivítat“ v blízkém občerstvení. V sobotu v 9 hodin ráno jsme měli sraz s Lukášem a jeho kolegyní Eliškou Václavíkovou.  Neveřejnou pěšinou v houští jsme se dostali na Soumarské rašeliniště, na kterém je dnes vybudovaná naučná stezka. Cestou jsme v křovinách vyzvedli nářadí schované předešlou skupinou, a pustili se do práce. Naším úkolem bylo vystavění hráze v dosud značně patrném odvodňovacím příkopu, širokém cca 4 m a hlubokém 2 m. Hráz jsme stavěli z rašeliny, kterou jsme narýpali na vyvýšených místech rašeliniště a tím jsme vlastně tvořili budoucí mělké tůňky pro další zachytávání dešťové vody. Příkop jsme postupně zaváželi rašelinou, naboso ušlapávali, boříc se po rozkrok v rašelinném bahně. Boky jsme zpevňovali suchými kmeny stromů. Odhadem jsme na hráz nanosili a ušlapali 6 kubíků rašeliny. Hřbet hráze jsme nakonec osázeli suchopýrem pochvatým, který jsme opatrně vyryli při získávaní rašeliny. Úpatí hráze a dna malých tůněk jsme pak pokryli polštáři mechu rašeliníku, z něhož vlastně rašelina vzniká a který je neuvěřitelným absorbentem vody. Jeho tělo obsahuje 96 % vody a zároveň je tak hustý, že jí obrovské množství uschová i mezi svými listy a stonky. Když jsme byli v nejlepším, překvapil nás reportér Českého rozhlasu, který se snažil natočit s námi autentický rozhovor přímo při akci. Někteří jeho mikrofonu unikli, někteří ne a tak o dva dny později posluchači rádia Český rozhlas České Budějovice mohli zaslechnout naše udýchané hlasy. Škoda, že v připojeném článku se z našeho spolku z Hlavence stala jen skupinka dobrovolníků ze středních Čech…

I když je rašelina lehká a měkká, hloubení a modelování tůněk a tvorba hráze, tak aby byla pevná a dostatečně vysoká nás po čtyřech hodinách příjemně fyzicky vyčerpalo. A tak jsme si obědovou přestávku s rašelinou až za ušima opravdu vychutnali. Pak už nás čekala dobrodružná asi 14 km dlouhá exkurse soumarským rašeliništěm, rašelinnými loukami s houpajícím se porostem pod nohami podél Teplé Vltavy až do přísně chráněných míst 1. zóny – vrchovištního rašeliniště Mrtvý luh. Neuvěřitelné místo. Bylo to, jako by nás neznámá síla přenesla do divočiny severských zemí. Všude kolem jen bochany vřesu, borovice blatka, vlochyně bahenní, rašeliník, ticho a klid. Překrásné.

Cestou z Mrtvého luhu jsme už jen tiše vstřebávali zážitky z celého dne, ze stavby hráze, tůněk, z pocitu, že se dotýkáme 10 tisíc leté staré rašeliny, že mech rašeliník a suchopýr ukazují pozitivní stav na rašeliništi, kdežto tráva bezkolénec značí nežádoucí kolísavost spodní vody, že se v srpnu modrají šumavské louky jedovatým omějem šalamounkem, že pro střízlivý pohled na svět je bezpečná max. hrst bobulí vlochyně bahenní (je mírně halucinogenní, po požití většího množství je možné zahlédnout i vzácně se vyskytující masožravku rosnatku okrouhlolistou), že tetřívek miluje rozlehlé louky bez stromů, že v druhé polovině minulého století bylo odvodněno 75 % celé naší země, že narovnáním koryt potůčků, potoků, řek se celková délka našich toků zkrátila o 30 % a urychlil se tak odtok vody z naší krajiny a že zadržet vodu v krajině se musíme snažit všude kolem nás, nejenom na šumavských rašeliništích…

Byl to pro nás všechny nezapomenutelný zážitek. Velké poděkování patří pracovníkům NP Šumava Lukáši Linhartovi a Elišce Václavíkové, kteří s námi strávili celý den při stavbě hráze a poskytli nám krásnou exkurzi plnou poutavých informací.

Za všechny – Vojtu, Monču, Gábi, Zuzku, Romana, Jirku, Terku, Juráše, Kačí, Juli, Kubíčka, Vrťu, děkuje Ája